Tělo napoví II.
Tak jako poupata tvoří květy, tak slova se skládají ve věty. Člověk obdivuje jejich krásu a jiný zas hledá svoji spásu... jak žebrák s nataženou rukou chodí a přitom ví, že právě jeho mysl plodí, co v těle se odehrává... žádná sláva... Tak jako záhon tvoří květy, tak knihu zase moudré věty, když teorie se s praxí snoubí... a jako v lese houby, tak mezi lidmi se šíří, že k vám teď míří 'TĚLO NAPOVÍ' a na otázky odpoví, proč v něm ten zmatek máme, jakpak že myslíváme... 'já chci být zdravé' volá, 'nenuť mne dokola nemocné být! Vždyť já chci žít! Pochop už, co se odehrává v hlavě, když bolí játra právě, když ledvina zase zlobí a hýbat se mohu jen s holí!' Vybrat si smíš - žít nebo živořit. Být zdráv či nechat se pokořit. Jak žebrák s nataženou rukou stát, či na cestu k uzdravení se dát. Život může být bojem... ovšem, bojuj s hnojem... do vínku nám rozum dali, a taky s ním počítali. Jenže člověk, tvorstva pán, do truhly jej uschoval. Myšlení jej totiž bolí, raděj




